Co vše se může stát?
Příběh, který nenechá chladným nikoho z nás.
Ahoj. Jmenuji se Eddie a velmi vás všechny prosím o pomoc, abych se mohl uzdravit. Na tomto světě jsem 4,5 roku. Prožíval jsem moc krásné dětství se svými rodiči, mladším bráškou a mými kamarády ve školce. Rád jsem jezdil na kole, chodil rybařit a na houby, měl jsem rád jakýkoliv pohyb a zvířátka. Až do osudného prázdninové dne, kdy začalo mé velké trápení.
Vše se událo 17. srpna, tomu však již předcházely tři dny, kdy mi nebylo dobře. Dva dny před osudným dnem jsem zvracel. Protože se o mě maminka bála, jela se mnou pro jistotu na pohotovost. Tam nás uklidnili, že se jedná jen o virózu a poslali nás domů. Také nám doporučili, pokud by se mi do druhého dne neudělalo, dobře, abychom jeli přímo na infekční oddělení.
A mně dobře bohužel nebylo, stále jsem zvracel, byl jsem velmi unavený a stěžoval si mamince na bolesti hlavy, které mě také moc trápily. Proto se maminka rozhodla vrátit se se mnou zpět do nemocnice. Po mém přijetí lékaři usoudili, že se může jednat o zánět mozkových blan. Nevěděl jsem, co to je, jen jsem si moc přál, aby mé trápení už přestalo.
Když se mě lékaři ptali, co mě bolí, byl jsem již tak vysílený, že jsem jim nedokázal odpovědět. Jen jsem v dálce slyšel, že mi budou dělat lumbální punkci a odběry na možné virové i bakteriální příčiny. Žádný virus se sice neprokázal, ale lumbální punkce nedopadla dobře, proto se lékaři rozhodli udělat mi CT vyšetření mozku. Moc jsem se bál co bude dál.
Když vyšetření skončilo, začali ke mě přicházet další a další doktoři. Maminku jsem neviděl, jen jsem slyšel sestřičku, jak jí řekla, že můj ošetřující lékař za ní za chvíli přijde.
Výsledky vyšetření byly velmi špatné. Měl jsem masivní krvácení do mozku a krevní sraženinu v hlavní krční tepně. Museli mě okamžitě odvézt na sál, začít operovat a otevřít mi hlavičku, aby se měl otok mozku kam vyklenout, neutlačoval zbytek mozku a nenastala u mě mozková smrt. Operace trvala několik hodin. Moje maminka se zhroutila a musela být v péči odborníků, aby nabrala sílu na verdikt lékařů. Z operačního sálu přišel pan neurochirurg a mamince řekl, že operace technicky dopadla dobře,
ale nález je obrovský. Můj mozek byl naplněn krví, proto začal boj o můj život. Každý den jsem dostával malé dávky léku na ředění krve a stále se čekalo, jak na něj budu reagovat. Mé šance na přežití zůstávaly malé.
Přišlo se na příčinu mého onemocnění
Byl tomu více než měsíc a já v nemocnici stále bojoval. Otok mozku začal ustupovat, ale lékaře znepokojovalo, proč mi mizí krevní destičky. Nakonec se příčina našla. Při dalších vyšetření se v mé krvi nalezly protilátky na Covid-19. Prodělal jsem ho prý bezpříznakově, přesto následky postcovidového syndromu, který u mě propukl, byly katastrofické. Ale já jsem svůj boj o život nevzdal. Otok se mi nakonec natolik zlepšil, že jsem mohl být probuzený z umělého spánku.
Eddie po operaci s maminkou. Fotografie: Eddie po operaci s maminkou
Jsem moc rád, že se pesimistické výhledy lékařů, že zůstanu zcela nepohyblivý, nenaplnily. Představte si, že jsem se postupně začal částečně hýbat a přetáčet se na bříško. Dokonce jsem se dokázal na svou maminku poprvé usmát, všem se tak vrátila naděje. Podle lékařů mám pravoustrannou hemiparézu, má pravá nožička je sice pohyblivá, ale kotník je na tom hůře, má pravá ručička je téměř nepohyblivá. Kvůli tomu, že jsem byl v umělém spánku a dlouho mě hospitalizovali, lékaři říkají, že mé svaly atrofovaly. Proto jsem se nemohl dlouho dobu postavit a nemohl jsem ani chodit, pohyboval jsem se pouze po kolínkách. I když jsem všechno vnímal, nemohl jsem bohužel téměř vůbec mluvit. Dokázal jsem říci pouze ano nebo ne.
Maminka se mnou byla téměř dva měsíce ubytovaná v nemocnici. Chodil za mnou také můj tatínek a mladší bráška Jamie. Vždycky jsem je moc rád viděl, ale říci jsem jim to nedokázal. Všichni o mě s láskou pečovali a já měl obrovské přání, abych byl zase zdravý, abych mohl říci maminko, tatínku, bráško a mohl chodit, běhat, hrát si a být šťastný jako dříve. Podle lékařů mám to nejhorší za sebou. Dokonce mi mohla být operativně uzavřena hlavička, protože otok mozku mi téměř zmizel. Přesto je přede mnou ještě velký kus práce.
Můj krátký návrat domů
Nakonec jsme měli všichni velikou radost, že jsem byl propuštěný z nemocnice domů. Jsem moc šťastný, že jsem začal pomaličku chodit a dokonce umím říci 7 slov. Mé přání se tak alespoň částečně splnilo, ale nastaly u mě velké problémy s hlasivkami. Proto jsem si domova, kde jsem byl tak moc rád, bohužel příliš neužil. Musel jsem být opět s maminkou hospitalizován. Má další diagnóza zní oboustranná paréza hlasivek (obrna hlasivek). Protože bych mohl ze vteřiny na vteřinu zemřít udušením, musela mi být provedena tracheostomie. Jsem tak moc smutný, protože nevím, co vše se mi může ještě stát. Ale přesto všechno jsem velký bojovník a nevzdám se, udělám všechno proto, abych to zvládl a uzdravil se. Až se mi rána po tracheostomii zahojí, dostanu ještě mluvící kanylu a budu propuštěný z nemocnice domů.
Co vše mě následně čeká
Aby se mi zlepšila chůze a nehybnost ručičky, musím pravidelně cvičit a rehabilitovat. Abych se s pomocí mluvící kanyly rozpovídal a uměl říci více slov, musím chodit na logopedii. Na zlepšení mé mozkové činnosti mi byla doporučena léčebná metoda - hyperbarická komora. Pro celkové zlepšení mého zdravotní stavu musím podstoupit aplikace kmenovými buňkami. Lékaři mi dávají velkou naději, že bych se mohl téměř uzdravit. Dokonce bych mohl být i bez tracheostomie a normálně dýchat. To však obnáší intenzivní celoroční léčbu, kterou není možné uhradit ze zdravotního pojištění. Pro mé rodiče je to velmi těžké. I když již půl roku netvoříme úplnou rodinu, protože maminka s tatínkem žijí odděleně, z celého srdce mě milují a mají o mě velký strach. Také je velmi trápí, že nemají dostatek finančních prostředků na mou léčbu, která je a taky bude velmi drahá.
Proto se moji rodiče rozhodli s pomocí o.p.s. Život dětem na mou roční léčbu vyhlásit sbírku. Náklady na léčení a zdravotní pomůcky, které mi vrátí naději na uzdravení, činí v následném roce 3 000 000 Kč. Společně s mými rodiči a mým bratříčkem Vám budeme nesmírně vděční za Vaši laskavou pomoc, která mi pomůže uzdravit se, opět bez problémů chodit, mluvit, žít jako dříve a být zase šťastný.
Prosíme, přispějte jakoukoliv částku na transparentní účet 1117771700/5500 pod variabilním symbolem 3030, a do poznámky napište Eddie.
Se srdečným poděkováním za pomoc Eddie, maminka Terezka, tatínek Tomáš a bratříček Jamie.
